HORNÍ SUCHÁ: Pietní akt - kladení věnců

V letošním roce si v obci Horní Suchá připomněli 80. výročí osvobození obce. Pro širokou veřejnost byl nachystán pietní průvod, jehož cílem byl Park hrdinů.

V roce 1945 byla osvobozena Horní Suchá, ale připomínali jsme si celý kontext hrůz války. Jednak oběti, které padly na frontě, oběti, které skončily v koncentračních táborech, i nešťastný vzpomínaný Broněček, který se v šesti letech připletl na špatné místo ve špatnou dobu.

Účastníci si dali sraz před šestnáctou hodinou u sochy svaté Barbory na ulici Sportovní. Společně s dechovou kapelou se vydali směrem k parku, kde je umístěn památník. Jsou zde jména hornosuchovských občanů, kteří zahynuli jinde, a jiných občanů z jiných obcí, kteří naopak byli na špatném místě tady a byli popraveni na této bývalé tržnici a postříleni na šachtě František. Zde přímo padlo pět lidí a na desce jsou samozřejmě všichni.

Uvažujeme, že bychom to měli přece jenom trošku zdokonalit a napsat tam, kde byli popraveni a co to bylo zač, protože tohleto bylo kdysi historicky šito horkou jehlou a je tam prostě Včetman bez jakéhokoli dalšího vysvětlení. Myslím si, že ti lidé by si zasloužili, aby k tomu byla alespoň nějaká větička, pár slov, která by zdůvodnila, proč tam vlastně na té desce jsou.

Právě k památníku byly kladeny věnce jako výraz vděku a úcty. Toto je vždy příležitost, jak zavzpomínat na historii a vyvarovat se chyb našich předků. Poláci byli vysídlováni ze svých příbytků do takzvaných Polenlágrů, kde nebyli přímo zabíjeni, ale prostě museli opustit svůj majetek. Němci zase naopak do jejich nemovitostí stěhovali Němce různě z Bukoviny, Maďarska a tak dále, aby přece jenom byli v civilizovaných nějakých podmínkách, což se samozřejmě polským občanům nelíbilo. Faktem je, a v tom je ta válka hrozná, že ti osídlenci za to také nemohli a ti prostě byli přestěhováni, aniž by se jich někdo zeptal. Režim zavelel a upřímně, dostali tady dejme tomu dům a statek. Kdo by z Rumska nešel sem? A tady došlo ke konfliktu, kde jeden z těch přesídlených Němců se bránil a byl partyzánem zastřelen. Tohleto byla odveta za tento čin, s tím, že ale ti popravení s tou prapříčinou, jak jsem tady říkal dneska, neměli absolutně nic společného.

Kulturní program obstarali žáci základní školy, kteří zarecitovali jak v polském, tak v českém jazyce. Pozvání přijal také všem místním dobře známý soubor Slavíci, který byl tím správným reprezentativním souborem pro tuto příležitost. Vypuštěni byli také holoubci jako symboly míru a pokoje. Organizátoři jsou rádi, když dorazí zástupci všech generací, tak aby hrůzy minulosti zůstaly v povědomí co nejvíce lidí jako varování před opakováním chyb. Jsem spokojený, když si vezmu, že tady někdy přijdou i mladí lidé, kteří už k tomu nemají žádný vztah, ale přece jenom uznají za vhodné tohleto si připomenout. Myslím si, že to je velice pozitivní věc.

Všem obětem druhé světové války tak byl v Horní Suché vzdán patřičný hold.

Další zprávy z regionu